↗Deiktický výraz; v teorii slovních druhů vycházejících z formálněmorfologických vlastností slov subkategorie ↗zájmen, a to (1) tvořených od kořenů ↗tázacích zájmen prefixem ni‑: nikdo, ničí, nijaký; nic v nom. na rozdíl od svého fundujícího slova co nemá koncovku, (2) žádný. Co do flexe jsou z.z. typu (1) totožná s tázacími zájmeny a mají i jejich vlastnosti syntaktické (např. nikdo jiný × nic jiného/jiné; viz ↗tázací zájmeno), zájmeno žádný se skloňuje jako složené adj. typ mladý. V teoriích preferujících při klasifikaci slov jejich funkčněsémantické vlastnosti (✍PČM, 1978; ✍MČ 3, 1986) tvoří z.z. subkategorii deiktických slov určitých, nazývanou ↗negativa, do níž patří vedle z.z. i záporná zájmenná příslovce: nikde, nikam, nikudy, nepravidelné odnikud, nikdy, nijak aj.; o jejich syntaktických vlastnostech viz ↗negativum a ↗záporová shoda. Jinde (viz ✍AGSČ, 2013) jsou zařazena mezi zájmena úplnostní.